Státnice a vypracované otázky

Zvonec a konec. Jedny státnice jsou za námi a již vyhlížíme ty další. Letos poprvé jsem si státnice vyzkoušel „z druhé strany“ - tedy z pohledu člena komise - a chtěl bych se s vámi podělit o své dojmy. V tomto příspěvku bych se rád dotknul zejména tématu vypracovaných otázek a jejich použití. A začnu malým příběhem…
 
 
Psal se rok 2011 a já jsem dělal bakalářské státnice na ÚPV. Půl roku před nimi jsem si řekl, že by bylo hrozně fajn začít shánět vypracované otázky. Nedalo to mnoho práce a na mém mailu se objevil odkaz na soubor na uloz.to. Skvělé! To šlo rychle. Pak jsem začal vypracované otázky pročítat a zjistil jsem, že představují slušný start, ale minimálně v polovině otázek potřebují doplnit, upravit apod. Zkrátka byly neaktuální a mnohde nepřesné (obory se nám vyvíjejí, žeano).
 
 
střih - mlha
 

Píše se rok 2014 a jako přísedící u komise procházím chodbou kolem velmi nervózních studentek (čest výjimkám – byl tam i jeden muž!). Statisticky významný počet z nich přehraboval šanony se stejnými otázkami, které mi přistály na mailu před třemi lety. Již tehdy nebyly aktuální. Teď nejsou dvakrát tak…
 
 
střih – dusno
 

Sedíme v místnosti s těžkým vzduchem i atmosférou. Student/ka velmi hezky odpovídá na otázku systémová didaktika v pedagogice, nebo třeba pedagogická evaluace (dosaďte dle libosti). Ještě si pamatuji, na které stránce a jakým zvýrazněním byla tato rozdělení napsána. Pak přichází jednoduché otázky: „Odkud jste čerpal/a?“, popř. „Co byste nám doporučil za literaturu k tématu?“ Většinou se nám dostává velmi rozpačité, nebo žádné odpovědi (Ano, Průcha napsal něco ke všemu, ale nestačí znát pouze název knihy ;). To svědčí o tom, že studenti buď nečetli starší článek doc. Zounka, nebo nečetli odborné publikace, či články (určitě se jedná o první variantu:).
 
Druhá častá otázka zní: „Jak se to v praxi používá“, nebo „Jak se XY v praxi projevuje?“ Opět se jedná o zcela nevinnou otázku navázanou na předchozí výklad studenta. Bohužel odpovědi na tyto otázky ve vypracovaných otázkách nejsou (ani být nemohou, neb od jejich vzniku doznala vzdělávací teorie i praxe mnoha změn). Pokud nemáte s danou oblastí praktické zkušenosti, pak je namístě zapojit selský rozum. Už při učení se otázky „systémová didaktika“ je na místě myslet na to, jak by to v reálu mohlo vypadat. Jinými slovy, co konkrétně by učitel mohl udělat, aby využil prvky systémové didaktiky apod.
 
 
střih – závěr
 

Pokud tedy ještě není jasné poslání tohoto příspěvku, pak explicitně: Určitě si stáhněte vypracované otázky od kolegů. Přečtěte si je. Upravte je k obrazu svému (a k obrazu aktuálního dění v pedagogické teorii a praxi). Učte se. Přečtěte si příspěvek doc. Zounka. Dojděte ke státnicím. Excelujte. Zavolejte domů. Slavte. Doporučuji nevynechat žádný krok a dodržovat pořadí.
 
 
Mnoho zdaru!