SZZ z pohledu člena komise (ze zkušenosti)

Krátce před státnicemi přináším rovněž několik poznámek k průběhu státnic. Nejde přitom o žádný koncepční materiál, ale spíše sbírka zkušeností a rad studentům, jak se (ne)chovat při státnicích a jak (ne)reagovat na různé situace při zkouškách. Nejde o žádný oficiální materiál našeho pracoviště, ale o moje osobní zkušenosti (J. Zounka).
 
Tedy ke státnicím:
 
- základním východiskem je nepodceňovat se: jednou z chyb je, když student dává příliš "okatě" najevo, že "neví" atd. - to není dobrá strategie; každý něco nastudoval, něco četl, tak proč se "schazovat" dopředu, tím jenom zhoršuje svoji situaci;
 
- pokud opravdu student nic neví (protože nic nestudoval), pak je lepší ke státnicím nechodit nebo zkoušku vzdát, protože se to velmi rychle pozná;
 
- pokud student nic neví a jde o momentální výpadek, tak to klidně přiznat, vždy se najde nějaká cesta, jak zkusit paměť "nahodit" (známe z vlastní zkušenosti takové situace); nikdo nebude na studenta tlačit, je ale nutné brát v potaz, že na zkoušku je vyhrazen určitý čas;
 
- v žádném případě se ale nesmí stát, že student není schopen odpovědět na otázku, která souvisí s jeho prací (bakalářskou, magisterskou, oborovou); všichni asi víme proč; naopak se předpokládá excelentní reakce, s použitím vlastních zdrojů, např. svého výzkumu apod.;
 
- je nezbytné, aby každý znal nějakou literaturu či studie (výzkumné zprávy apod.) ke každému zkoušenému tématu, nikoliv "něco z nějakých poznámek", ale konkrétní knihu apod., nejde o to, znát přesnou bibliografickou citaci knihy, ale umět využít přečtené/prostudované zdroje - jako argument ke své odpovědi atp.;
 
- každý student si může být na 100 % jistý, že u každé otázky/okruhu zazní otázka: "Co můžete doporučit za odbornou literaturu/studii/internetový zdroj k danému tématu?" (samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo) ;-)
 
- pozor na sdílené či jinak šířené vypracované otázky: jak se opakovaně ukazuje, jsou v oběhu nepřesně či dokonce chybně vypracované otázky; zkoušející je poznají mnohdy po několika úvodních slovech;
 
- pokud některý z vyučujících vyžaduje či předkládá ke studiu povinnou literaturu (jako např. já v dějinách pedagogiky), je pak velký problém, pokud si student u státnic není schopen "vzpomenout" nebo dokonce otevřeně přizná, že knihu nečetl;
 
- přečtená povinná literatura už nejednoho studenta "zachránila", protože na ni vystavěl odpověď i u otázky, u níž si vůbec nebyl jistý či mnoho nevěděl;
 
- představení práce je opravdu na 5 až 7 min, což znamená, že se každý musí soustředit na to, aby komisi svoji práci představil velmi precizně a velmi hutně; doporučuji vždy uvést: název práce, cíle práce, metody, řešení tématu/postup, hlavní výsledky, případně diskuzi výsledků; na další věci se komise případně zeptá;
 
- doporučuji: zkuste si představení práce říci doma nahlas, případně představit práci někomu jinému (lze si to i nahrát), třeba i několikrát - uvidíte, kolik nesmyslů a zbytečných slov používáme (vyzkoušel jsem sám nedávno a funguje to!);
 
- práci bystě měli mít s sebou u obhajoby vytištěnou, stačí pracovní verze: to pro případ, pokud se třeba dohledává nějaký zajímavá údaj nebo se někdo z komise/oponent ptá na něco konkrétního;
 
- samozřejmostí je znalost posudky a přesná reakce na otázky oponenta či oponentů;
 
- vždy počítejte s tím, že čas na přípravu odpovědí na otázky je cca 20 min, pokud je někdo zkoušen před Vámi, je velmi pravděpodobné, že budete mít více času, ale nemělo by se stát, že např. po 35 min někdo řekně, že ještě není připraven;
 
- ja jasné, že každá zkouška je jiná, každá komise je trošku odlišná, ale zásady či principy (viz např. výše) dodržujeme všichni stejné.
 
Štěstí přeje připraveným!